Rozhovor s Markem Baborem
„Udělal jsem v zápase chybu, a to ke sportu patří, nemá cenu se z toho hroutit, zpět už to stejně nevezmu.“
Marek Babor - reprezentant a reprezentační trenér v jedné osobě
1) Letos v září se ti podařilo obsadit vynikající 2. místo na MS WSKA, v početně nejnabitější kategorii kumite muži (BRH). Z MS WSKA je to zatím tvůj největší úspěch v individuální disciplíně, jaký to pro tebe byl závod?
V den závodu jsem se neprobudil v úplně nejlepší kondici. Často však závodím lépe, když se ráno necítím 100% připraven, takže jsem si s tím nelámal hlavu. Po rozcvičení jsem se již cítil dobře, takže jsem na tatami nastupoval zdravě nabuzen a věřil jsem v to co umím. Má první kola bývají někdy trochu slabší, byl jsem tedy rád za dobrý start a následující zápasy v poolu již pak probíhaly celkem hladce. První vyloženě nepříjemný zápas přišel ve čtvrtfinále, kde jsme na sebe narazili s tréninkovým parťákem Šimonem Lvem. Nikdy není zvlášť příjemné závodit proti někomu ze stejného klubu, natož pak v bojích o medaile na MS. V semifinále jsem poté nastupoval proti belgickému soupeři, se kterým se dobře známe z uplynulých závodů. Snad i díky tomu mi taktika skvěle vyšla a v semifinále se mi zadařilo. Naopak ve finále jsem již pak nedokázal prosadit svou a zápas úplně nevyšel dle mých představ. Samozřejmě mě to trochu mrzí, ale i tak jsem s výsledkem moc spokojený.
2) Vím, že již několikátý mezinárodní turnaj plníš hned několik rolí současně. Jsi nejen závodník v individuální disciplíně, ale také v kumite týmu, jsi reprezentační trenér a také během celého turnaje pomáháš s koučinkem ostatních závodníků. Jak náročné je pro tebe vše skloubit?
Náročné to samozřejmě je hlavně u více denních závodů, jako je právě např. MS WSKA. Tři dny jsem zde plnil roli trenéra, koučoval závodníky, chodil po schůzkách trenérů a chystal přípravy na další den. Z toho je člověk fyzicky i psychicky unavený. V den, kdy však sám závodím vím, že se můžu plně soustředit na svůj výkon. A to především díky tomu, že máme skvělý trenérský tým, který dokáže fungovat i beze mě a na který se můžu 100% spolehnout. Ale i tak často vnímám, jak se nám jako týmu v daný den daří.
3) Od první mezinárodní soutěže po covidové pauze (WSKA 2022) se ti skvěle daří jak na MS WSKA tak na ME ESKA. Na ME JKA se ti letos ale bohužel nepodařilo dostat se mezi 8 nejlepších závodníků. Myslíš, že to je systémem (po jedné porážce závodník končí v soutěži a zápas ippon shobu je zápas, kde stačí aby soupeř zabodoval jedním ipponem a je rozhodnuto), který je velmi neúprosný, nebo jde spíš o momentální rozpoložení v daný den závodu? Případně je v tom podle tebe něco úplně jiného?
Je pravda, že se mi v tomto období dařilo a na 3 ze 4 turnajů jsem se probojoval mezi posledních 8 závodníků. Na zmíněném ME JKA jsem však vypadl v prvním kole. Jak jsi říkala, systém na jednu prohru a možnost prohrát na jednu techniku je velmi neúprosný, ale pravidla našeho sportu jsou taková. Současné rozpoložení je také důležité, ale v mém případě asi nehrálo úplně roli. Udělal jsem v zápase chybu, a to ke sportu patří, nemá cenu se z toho hroutit, zpět už to stejně nevezmu. V tomto konkrétním zápase jsem soupeře spíše trochu podcenil, což pro mě bylo hlavní poučení. Naštěstí jsme si ten den spravili chuť v kumite týmech a celou soutěž nakonec vyhráli.
4) Jak tě naplňuje role reprezentačního trenéra: Co tě na této práci baví a co naopak vůbec?
Naplňuje mě dost. Velice mě baví přímá trenérská činnost a práce se závodníky. Chystání soustředění a turnajů mám také velice rád. Věc, která mě zrovna dvakrát nebaví je administrativní činnost, ale to jsem tušil, už když jsem roli reprezentačního trenéra bral.
5) Jak vnímáš současnou generaci teenagerů co se týče přístupu k tréninku?
Asi bych je nerad házel do jednoho pytle. Jsou závodníci, kteří tomu dávají vše na každém tréninku, a i mimo něj. Ale také jsou závodníci, kteří si vystačí pouze se svým talentem. Mně spíš vždy mrzí, když se někdo dostane na určitou úroveň (relativně vysokou) a ta jim poté stačí. Dám příklad: za mě je fajn být mistr republiky, ale v tu chvíli bych měl mít cíle někde jinde, a ne se spokojit s tím, co jsem již dokázal. V tu chvíli chci myslet na TOP výsledek na ME případně MS. Když to však někomu stačí, je to jeho věc. Mě to vždy ale mrzí, protože často chybí jen malý krok k tomu posunout to ještě dál a udělat hezký výsledek na velké soutěži. Někteří závodníci však upřednostní to, že se vidí s kamarády nebo jedou k babičce. Můj úkol v tuto chvíli je motivovat je k rozhodnutí, aby se ještě vrhli do trénování. Ne s každým se to však podaří. Jak jsem řekl, je to každého volba a už jsou ve věku, kdy si toto musí rozhodnout sami. Mě to pak jen může mrzet.
6) Máš ještě nějaké osobní cíle či vize ohledně karate?
Co se týče mých osobních, tak mi ještě stále chybí vyhrát jeden z top turnajů ME, MS. Ty druhá místa beru jako velký úspěch, ale rád bych někdy zlomil tu „smůlu“ ve finále a stoupnul si na nejvyšší stupínek. Jinak bych rád u karate vydržel co nejdéle a hlavně, aby mě stále bavilo. Rád předávám své závodní zkušenosti, takže doufám, že moje tréninky budou i nadále svěřence bavit. Hlavní cíl pro příští sezónu je připravit nejen sebe, ale i celý reprezentační tým na MS JKA, které se bude konat na podzim v Japonsku.
7) Na letošním Gasshuku jsi skládal zkoušku na 3. DAN a také na mezinárodní licenci instruktora D. Jaká byla tvoje zkouška?
Nebyla úplně ideální. Hned v první části jsem si při cvičení kata obnovil zranění kolene. Zkoušku jsem však nakonec nějak docvičil a úspěšně složil. Ze splnění jsem měl samozřejmě radost, ale zranění mi jí také dost zkazilo. Do MS WSKA jsem se naštěstí stihl dát do kupy včas, ale nic příjemného to nebylo.
8) Jak se ti nyní závodí v kumite týmu s našimi mladými kluky? Je to pro tebe jiné, než když jsi byl v týmu nejmladší ty?
Nevidím v tom žádný velký rozdíl, pořád jde o to porazit soupeře. Myslím, že věk mezi námi zde nehraje žádnou velikou roli a vnímáme se navzájem jako jeden tým se společným cílem. V minulosti jsem úplně nezažil situaci, že bych měl v týmu roli mladého závodníka, od kterého se nic nečeká. Relativně brzy jsem měl naopak roli člověka, na kterého se spoléhá a neměl by chybovat. Momentálně jsem tedy rád, že máme v týmu více závodníků (i když mladších) mezi které se ta zodpovědnost rozloží.
9) Nedávno jsi oslavil třicátiny. Máš v sobě nastavenou nějakou hranici do kolika let chceš závodit, nebo tomu necháš volný průběh podle toho, jak se budeš cítit?
Žádnou hranici stanovenou nemám. Pro mě je nejdůležitější, aby mě závodění stále bavilo a nastupoval jsem vždy maximálně připraven. Také záleží, jak vše půjde skloubit s rodinou, která je pro mě na prvním místě.
Připravila Marie Prajzlerová
