Viktor Sergejevič Mashchenko
Jak dlouho už jsi reprezentační trenér?
Viktor Mashchenko: Myslím, že od roku 2004. Tedy 13 let.
Baví tě tahle práce?
Viktor Mashchenko: Ano, protože mám karate moc rád.
Vím, že jsi dřív boxoval na vysoké úrovni, proč ses začal zajímat o karate, kterému se věnuješ dodnes?
Viktor Mashchenko: To byla souhra okolností. Umřel totiž můj trenér boxu a na nějakou chvíli jsem přestal trénovat. Pak mi moji kamarádi, kteří cvičili karate, navrhli, abych s nimi šel trénovat. V té době bylo karate velmi populární, jelikož bylo v Ruské federaci zakázané a vše okolo karate bylo tudíž tajemné a mystické. Když chceš, aby se něco rozvíjelo a bylo populární, musíš to zakázat, a tak tomu bylo i s karatem v Rusku. Když jsem začal trénovat karate, bylo to pro mě velmi těžké, ale zároveň se mi to moc líbilo. Práce rukama mi šla díky boxu dobře, nicméně práce nohama byla velmi špatná, to pro mě byla velká motivace dotáhnout to na nějakou úroveň, především co se týče kopů, a jakmile jsem se ponořil do tréninkového procesu, tak už nebylo cesty zpět, protože jsem pochopil, kolik je zde možností a neznámého, a bylo třeba jít vpřed.
Ruský tým je velmi úspěšný nejen v Evropě ale i ve světě, v čem vidíš hlavní příčinu vašich úspěchů?
Viktor Mashchenko: Myslím, že hlavní příčina úspěchů v poslední době, je díky tomu, že karate je v Rusku velmi populární a věnuje se mu hodně lidí v mnoha regionech. Základ úspěchu také vidím v tom, že u nás je mnoho velmi dobrých trenérů, rozhodčích a koučů, kteří pracují společně jako jedna skupina. Jestliže má tato skupina jeden cíl tak může dosáhnout úspěchu, ale když tomu tak není a lidé v té skupině mají různé cíle, své vlastní záměry a způsoby jejich naplnění, tak je to jako v jedné ruské bajce, kdy labuť, rak a štika táhnou loďku, každý tahá za provázek jiným směrem, vynaloží mnoho úsilí, a přesto loďka stojí na místě. Proto je velmi důležité, aby existovala skupina stejně smýšlejících lidí, měli stejný úkol, který společně v té skupině řeší a aby měli stejnou cestu k cíli.
Je těžké dostat se do ruské reprezentace?
Viktor Mashchenko: Myslím, že u nás je systém obdobný jako všude jinde. Musíš vyhrát mistrovství Ruské federace a pak se můžeš dostat do výběru. Přihlížím také k systému dlouhodobého hodnocení závodníků, kdy jako reprezentační trenér musím počítat s náhodou nebo s nepředvídatelnými jevy. Musím vyloučit případy, kdy nominační turnaj vyhraje člověk, který by pak na mezinárodní úrovni ničeho nedosáhl. Například když je nejlepší závodník zraněný, když prohraje na hansoku (pozn. vyloučení za kontakt) nebo třeba možnost, kdy dojde ke spornému rozhodnutí rozhodčích. I když zohledňuji systém dlouhodobého hodnocení, je v případě jakýchkoliv pochybností konečným ukazatelem umístění na Mistrovství Ruska.
Jak vypadá příprava reprezentantů na vrcholný turnaj?
Viktor Mashchenko: Otázkou je, jestli mám říci co je třeba, nebo jak to děláme (smích). Ideální metodikou přípravy na hlavní závod je 2-3 týdny fyzické přípravy ve vyšší nadmořské výšce, kde lze účinně zvyšovat fyzický potenciál závodníků a pak cca měsíc před závodem je nutné trénovat v normálních podmínkách a ve velké intenzitě. Přechod z vysokohorských podmínek na normální je velmi důležitý moment přípravy, protože ve vysokohorských podmínkách roste počet červených krvinek a přechod do běžných podmínek vytváří v těle velký přirozený potenciál doplnitelné energie. Následující etapa přípravy zahrnuje základní cykly přípravy, které máme nastaveny tak, že jeden týden provádíme technickou a kombinační přípravu, při které odstraňujeme chyby, druhý týden rozvíjíme rychlost a reakce závodníků a ve třetím týdnu se věnujeme taktické části, která je podle mě velmi důležitá. Bohužel jsme ale amatérským sportem, kdy přípravu ovlivňují povinnosti civilního života (práce, studium) a ne vždy se podaří se sportovci pracovat dva měsíce před závodem formou, která by byla optimální. Dalším důležitým momentem je individuální přístup ke každému závodníkovi, protože u každého je třeba pracovat na jiných věcech.
Jsou další oblasti, které by bylo potřeba také zahrnout do přípravy, třeba jako psychologie nebo úprava stravy?
Viktor Mashchenko: Ano psychologie je obzvlášť důležitá. Dnes, považuji psychologii, stravu, zdravotní stav a rozpoložení závodníka za klíčové. Jsou to momenty, které vytváří rozdíl ve vrcholné přípravě. Dobře víme, že většina závodníků má super gyako zuki, mawashi geri a další techniky, ale právě psychologie, motivace a stav závodníka tvoří rozdíly mezi závodníky. Dnes sice tyto oblasti nejsou hlavními, ale myslím, že za nedlouho to bude to nejdůležitější, čemu se bude nutno v přípravě věnovat. Souvisí s tím i rozložení zátěže a odpočinku, které je potřeba v ideálním režimu dodržovat. Je známo, že organizmus závodníka, který se jednu noc nevyspí, se do normálního stavu navrací téměř týden. Pocitově to závodník sice nevnímá, ale v jeho organizmu je to zátěž, která může rozhodnout o výsledku zápasu.
Pokud vaši reprezentanti studují sportovní vysokou školu, jak je pro ně náročné skloubit studium s přípravou na turnaje?
Viktor Mashchenko: Mohu říci, že v případě Severokavkazské Federální Sportovní Univerzity, kde studuje velká část národního týmu Ruska, není těžké skloubit studium se sportem. Vedení institutu vychází sportovcům zařazeným na mezinárodní turnaje vstříc, dobré je, že je to na úrovni učitelů, přednášejících i vedení celé univerzity. Vždy se snaží pomoci závodníkovi tak, aby měl co nejlepší podmínky. Vím, že na univerzitě v Petrohradě i v Moskevském institutu sportu je situace stejná, stejně tak věřím, že i v jiných regionech je to obdobné. U nás považujeme toho, kdo se rozhodne věnovat sportu jako profesi za důležitého a snažíme se ho co nejvíce podpořit a rozvíjet v daném sportu. Vedení univerzity vychází vstříc posunutím různých zkoušek nebo zápočtů, včetně možnosti studovat podle individuálního plánu. Doufám, že v česku je to také tak.
Mohou vaši nejúspěšnější závodníci získat nějakou finanční podporu ať už od klubu nebo od školy formou stipendia?
Viktor Mashchenko: Ano, v mnoha regionech a oblastech Ruské federace funguje zákon o sociální podpoře sportovců. V tomto zákoně jsou dvě varianty podpory. První je pro dospělé, kteří za umístění ne ME nebo MS dostávají jednorázovou prémii. Druhá varianta je pro mládež, formou podpory guvernéra, kdy závodník dostává pravidelně měsíční příjem, sice malý, ale i tak je dobrou motivací pro mladé závodníky. V případě Severokavkazské Federální Univerzity je podpora na vyšší úrovni, protože k běžnému stipendiu lze získat i stipendium za sportovní výsledky, které se navyšuje po každém úspěchu. Je to velmi dobrá motivace, a například náš závodník Kazbek „plakal“, když končil studium na univerzitě, protože jeho stipendium bylo vyšší než běžný plat (smích). Takže podle mě je to dobrý stimul a otevírá to možnost, aby se lidé živili sportem na profesionální úrovni.
Myslíš si, že máte nějaké rezervy ve vaší přípravě? Pokud ano co bys rád vylepšil?
Viktor Mashchenko: v Naší přípravě jsou podle mě dvě slabá místa. Prvním je regenerace a adaptace závodníka po soutěži a druhým je oblast psychologické přípravy a podmínek v přípravě před soutěží. Myslím tím například přítomnost odpovědného doktora při přípravě na turnaj. V současnosti to nahrazuje nejčastěji trenér a to je závislé na jeho úrovni a znalostech. Samozřejmě je také problém realizovat přípravu v ideální formě tak jak jsem to už uváděl. Zlepšit tyto věci je podle mě důležité. Problémem také bývá samostatně provádět fyzickou přípravu ve vysokohorských podmínkách, protože to je časově a finančně náročné. Ideální by bylo provádět ji 2x do roka, a proto děláme „sbory“, srazy nejlepších závodníků tak, aby trénovali spolu, a tréninky pak nastavujeme tak, aby byly pro všechny závodníky co nejvíce ideální, a to i přesto, že všichni v Rusku musíme cestovat daleko, abychom se sešli v jednom místě a to je ekonomicky i časově náročné.
Co myslíš, že je při tréninku kumite nejdůležitější?
Viktor Mashchenko: Pro kumite je nejdůležitější mít kvalitní a dobré sparingpartnery, bez nich je to jako by se plavec učil plavat v bazénu bez vody. Je to takový vtip, ale vystihuje, jak je to důležité. Při trénování kumite jsou podle mě dále důležité tři věci. Za prvé, rozvoj rychlosti na silovém základu, k tomu slouží řada speciálních cvičení. Za druhé, což je velmi důležitý bod, cit pro moment střetu neboli „timing“. Natrénovat schopnost, jak vycítit okamžik střetu, je dlouhotrvající proces, ale opravdu důležitý. Za třetí, jak už jsem zmínil, velký počet partnerů pro sparing, který vede k získávání zkušeností. Jde o střídání partnerů v tréninku, absolvování různých soutěží a trénovaní s co největším počtem protivníků. Pokud se totiž trénuje v malém počtu lidí, dochází k přivyknutí na soupeře a závodník se nerozvíjí, jelikož nezískává zkušenosti z nových střetů. Je ještě mnoho dalších drobných faktorů, které je třeba brát v potaz jako je nácvik porazů (judo), práce na pytli, na makiwaře, ale pro výsledek na soutěži jsou rozhodující první tři body. Jelikož počet lidí v našich klubech také není dostatečně velký, řešíme tuto problematiku spoluprací s dalšími kluby účastí na různých soutěžích, a proto se účastníme soutěží i dalších federací jako je WKF, shito-ryu apod. Tím naši závodníci získávají důležité zkušenosti.
Kde bys řekl, že jsou rezervy českého reprezentačního týmu?
Viktor Mashchenko: Myslím, že v českém týmu nejsou výrazně slabá místa. Máte zde velký potenciál dobrých závodníků. Samozřejmě si myslím, že to závisí na trenérovi národního týmu, kterým je u vás Richard Růžička a ačkoliv český tým vykazuje velmi dobré výsledky, vždy je co rozvíjet. Všude je to stejné, málo sparing partnerů, nespolupracující kluby, ale nemohu říci, že bych viděl opravdu zásadní nedostatky. Nejdůležitější je, jaký je trenér, jestli jde vpřed a rozvíjí se a pokud se objeví nějaké problémy, musí je vyřešit. Česko je malá země, ale jak už jsem uvedl, výsledky máte velmi dobré. Například na ME ESKA v Řecku jste skončili v umístění národů na 7. místě z 24 zemí, nutno říci, že většina zemí je daleko větší než Česko. Přál bych si, abychom měli velké soupeře jen ve vás, a aby finále bylo vždy utkání mezi Českem a Ruskem 😀.
Text: Marie Prajzlerová