Rozhovor s Janem Drobečkem
V srpnu proběhne MS JKA v Irsku, jak se na tento šampionát připravuješ?
V současné době skládáme s kluky (Adam Zdobinský a Jakub Kolek) dohromady kalendář možných termínů společných tréninků kata týmu. Po individuální stránce začínám s aerobním cvičením, tedy běhám v nízkých tepových frekvencích a v tréninku karate se zaměřuji na kihon.
Vzpomeneš si, kdy jsi prvně startoval na ME JKA juniorů (kategorie 16-20 let)? Jaké to v tobě zanechalo dojmy?
Pamatuji si to dobře. Bylo to v roce 2006. ME se konalo v Konstanz v Německu a to mistrovství bylo unikátní v tom, že to bylo poprvé a doposud naposledy, co jsem zažil, že s výpravou české státní reprezentace JKA jel i štáb České televize, který s námi dělal v průběhu celého výjezdu rozhovory. Pamatuji si, že proběhl nějaký rozhovor před finále kata týmu. My jsme do finále postoupili z druhé příčky a brousili si zuby na vítězství, ačkoli jsme byli zelenáči a byl to náš první šampionát. Přemíra sebevědomí nám podtrhla větev a my skončili na 4. místě, a proto nebyl výše zmíněný předfinálový rozhovor nikdy v televizi uveřejněn. V dalších letech jsme se však poučili a získali 3x za sebou titul juniorských mistrů Evropy, což dodnes z ČR nikdo nenapodobil.
Jestli se nepletu, tak letos to bude tvoje 3. MS JKA, jak jsi dopadl na těch předchozích?
Ano, nepleteš se. Zúčastnil jsem se zatím dvou světových šampionátů JKA. V roce 2011 v Thajsku a v roce 2014 v Japonsku. Na oba šampionáty vzpomínám rád. V Thajsku se mi dařilo výsledkově lépe, turnaj v Japonsku jsem si zase více užil, navštívil jsem tréninky senseie Naky a podíval se do Honbu dojo JKA.
V Thajsku jsem prošel všemi eliminačními souboji až do semifinálové šestnáctky. Upozorňuji, že nás v kategorii bylo 121. Semifinále bylo rozděleno na dvě osmičlenné skupiny a z každé postoupili čtyři nejlepší do finálové osmičky. V každé osmičlenné skupině byli dva Japonci (téměř jistí postupující), takže zbylých šest závodníků bojovalo o poslední dvě příčky zajišťující finálovou účast. Já v té své skupině nakonec skončil na 6. místě a v celkové pořadí jsem tak obsadil 11. - 12. místo.
V disciplíně kata tým jsme pohodlně prošli do finálové osmičky (z 22 družstev) a ve finále nakonec obsadili 4. příčku. Dodnes nás ty dvě desetiny bodu, o které nám uniklo 3. místo, mrzí. Mohli jsme být první, kdo přiveze z MS JKA medaili pro ČR. Naštěstí to zvládla Petra Cífková o 3 roky později v Tokiu.
Jsi člen českého nejúspěšnějšího kata týmu, jaká disciplína ti je bližší, kata jednotlivci nebo tým?
Nevím, jestli umím říct, která mi je bližší. Dokážu ale říct, kterých úspěchů si vážím víc, jestli individuálních nebo týmových. Možná to bude znít sobecky a kluci z týmu to budou neradi číst, ale vyhrát mistra Evropy JKA v individuálu nebo v týmu je rozdílné. V individuálu proti vám stojí 60 soupeřů a být nejlepší je hodně těžký. V týmu proti vám stojí nanejvýš 10 konkurentů.
Ale hezky položená otázka, protože zažít vítězství v týmech i v individuálu, to tu ještě nikdo nedokázal :-)
Na MS JKA se ještě nikomu z ČR nepodařilo dostat do osmičlenného finále kata seniorů nebo seniorek, zato v kumite se mezi posledních 8 probojovala v roce 2014 Petra Cífková (dokonce obsadila 3. místo) a v roce 2011 Lukáš Frýdecký, čím myslíš, že to je?
Když se podívám na historické statistiky, tak z nich lze lehce vyčíst, že v kumite lze získat medaili snadněji než v kata. V devadesátých letech se dokonce povedlo v kumite získat titul mistra světa i někomu jinému než Japonci. Téměř na každém šampionátu získá alespoň jednu medaili v kumite někdo jiný než Japonec. V kata je to pokaždé stejné. První 4 místa berou Japonci a vy se musíte modlit, abyste nějakého Japonce neměli v pavouku dřív, než se stihnete dostat do semifinálové šestnáctky.
Tedy odpověď na otázku zní, že v kata je velmi důležitý los. V minulosti jsme se ale mohli přesvědčit, že ani já, ani Richard Růžička jsme nedosahovali takových kvalit, abychom potom postoupili do finálové osmičky. Nemůžu si ale odpustit takovou poznámku. Jsem přesvědčen o tom, že kdyby v roce 2014 Český svaz karate JKA našel dostatek financí v rozpočtu, aby podpořil Jakuba Debrecenyiho, on by byl ten, který by měl největší šanci projít až do finále. Nebojím se tvrdit, že by skončil hned za Japonci na 5. místě.
Vím, že jsi aktivním rozhodčím v Českém Svazu Karate a tudíž máš určitě přehled o tom, co se v něm děje. Myslíš si, že je něco, z čeho bychom si jako svaz JKA Karate mohli vzít od ČSKe příklad nebo něco čemu se naopak vyvarovat?
Teď netuším, z jaké strany to mám uchopit, jestli to mám zhodnotit z pohledu rozhodčího, tedy zhodnotit funkci úseku rozhodčích, anebo zhodnotit i úseky reprezentace, STK a TMK. ČSKe sdružuje všechny styly karate, včetně shotokan JKA, tedy má pochopitelně větší členskou základnu, což generuje více rozhodčích z více oddílů. To zaručuje větší objektivitu, protože zde nikdo neprosazuje svůj oddíl a nerozhoduje zápas svého závodníka. Rozhodčí s mezinárodní licenci prezentují na školeních změny v pravidlech a snaží se o to, aby se v ČR rozhodovalo podobně jako v Evropě nebo na světě. Řeší se, co je považováno za kontakt a co je ještě bodovatelná technika, řeší se jednotlivé projevy zakázaného chování tak, aby naši závodníci (bez rozdílu klubové příslušnosti) uspěli na zahraničních soutěžích.
JKA ČR mě o tom zatím nepřesvědčilo. Když si vzpomenu na to, že Jakub Debrecenyi byl dvakrát na Mistrovství Evropy JKA a dvakrát tam vyhrál (jednou jako junior, jednou jako senior) a na Národním poháru JKA se nikdy nedostal ani do osmičlenného semifinále, tak je mi smutno. Doporučoval bych se tedy zamyslet nad tím, proč parametry při rozhodování kata jsou u nás tak odlišné nebo neobjektivní, aby pak reprezentační trenér Richard Růžička nemusel tak často udělovat divoké karty dobrým závodníkům, kteří svoji výkonnost na ME potvrzují a na našich soutěžích nezískávají cenné kovy.
Čeho bychom se měli vyvarovat nebo spíš, co bych vyzdvihnul na JKA vůči ČSKe je to, že většina vysoce postavených funkcionářů nebo rozhodčích stále aktivně cvičí a zná velmi dobře technickou stránku kata stylu shotokan.
Odbočme lehce k politice svazu. Určitě víš, že letos má dojít k volbám předsedy JKA ČR a pan Strnad oznámil, že už nebude kandidovat. Koho si umíš v této funkci představit a proč?
O této situaci vím a dost mě zajímá, jak moc se se změnou předsedy svazu změní i jeho chod. Funkci předsedy by měl vykonávat ten člověk, který by přišel s nejlepším volebním programem na příští volební období. Zároveň by měl mít určitou sbírku vlastností, které se s touto pozicí pojí. Takže vzhledem k tomu, že zatím neznám kandidáty ani jejich volební programy, tak fandím Richardu Růžičkovi a to čistě jen z toho důvodu, že je jeden z mála, který měl vždy objektivní náhled na věc.
Jaké bys chtěl, aby udělal změny?
Vyjasnění situace nominování kata na soutěžích ESKA/WSKA. Podpora oddílů na základě získaných medailí ME/MS. Spolupráce s ČSKe obdobně jako je japonský systém JKF. Plán rozšiřování členské základny svazu. Pověření těch nejpovolanějších lidí do jednotlivých komisí.
Nedávno jsi založil oddíl, můžeš nám o něm něco prozradit?
Jmenuje se Shobu Academy a působí v České Lípě od října roku 2016. V současné době máme pouhých devět členů. Většina z nich se mnou trénovala už v dobách, kdy jsem oddíl neměl a věnoval jsem se jim individuálně, ale to jsem jim nemohl materiálně ani finančně pomoci. Ve chvíli, kdy jsem založil svoji školu, ke mně tito nadšenci přestoupili a já jim teď mohu kromě tréninků nabídnout i podporu ze strany oddílu a je nám tak všem líp. Většina závodníků se věnuje disciplíně kata, ale od nové sezóny plánujeme i přípravu v disciplíně kumite. Snažíme se držet linie JKA shotokan, kterou potom demonstrujeme na soutěžích JKA i ČSKe. Ačkoliv oddíl funguje teprve krátce a někteří členové začali teprve nedávno soutěžit ve svazu JKA, tak Sáře Ješetové a Doře Blechové (obě z Shobu Academy) se společně s Annou Hiršlovou (Sport Úvaly) podařilo na letošním ME JKA zvítězit v disciplíně kata tým juniorky (16-20 let). Jejich úspěch mě velmi potěšil a je pro mě zároveň další motivací do budoucna.
Jezdit na závody ČSKe i JKA a další akce karate zabere spoustu času, jak se ti daří to skloubit s osobním životem a prací?
S prací je to zatím dobré. Učím na střední škole, takže mám relativně dost volna. Osobní život, to je jiná písnička. Mám naštěstí tolerantní partnerku, která pochopila, že je to daň za to, že člověk dělá něco, co ho baví. Karate mi sebere přibližně polovinu víkendů, takže tu druhou polovinu se musím snažit, to nějak vrátit rodině.
Jaké máš v karate plány do budoucna?
Co se týče sportovních cílů, tak bych rád s kluky v kata týmu získal medaili na MS JKA. Jinak již několik let věnuji více energie do svých svěřenců, takže chci vybudovat stabilní, ekonomicky silný oddíl, který se dokáže o svoje závodníky náležitě postarat a udělat maximum pro jejich úspěch.
