JKA - Český svaz karate

JKA

Český svaz karate - JKA

Main banner

Banner right

Obsah

Navi menu

Ranking JKA + Nominace

Muži kumite
1
Soukup Matyáš
123
2
Lozsi Marton
93
3
Lev Šimon
82
Ženy kumite
1
Žůček Magdalena-Anne
144
2
Soukupová Michaela
113
3
Konečná Sára
79
Muži kata
1
Beneš Daniel
203
2
Hána Tomáš
156
3
Matoušek Daniel
154
Ženy kata
1
Tesařová Kristýna
158
2
Konečná Sára
132
3
Prajzlerová Marie
126
Klikni pro kompletní ranking..

Japonská asociace karate:

JKA

Partneři:

NSA ČUBU Gasshuku FREE BULL

Page

Magdalena Anne Žůček

Článek z časopisu Fighter´s magazín

Magdalena Anne Žůček
"Dříve soupeřka, nyní opora: Američanka s českým občanstvím bude hájit naše barvy"

Než začnu s otázkami ohledně karate, můžeš nám prosím říct, kde jsi se narodila, jak a kdy jsi se dostala ke karate, a co tě přivedlo do Česka?

Narodila jsem se v Lake Forest stát Illinois ve Spojených státech.

Když jsem byla malá, věděla jsem o karate od svého bratra. On s karatem začal, když mu bylo asi 8 let a pokračoval až do střední školy. Bylo to pro mě hodně zajímavé a moji rodiče si mysleli, že bych to měla také vyzkoušet. Takže, když mi bylo šest let, přihlásili mě na karate, abych dělala „vyjímečný“ sport a mohla se bránit, kdykoli budu potřebovat.

To, co mě přivedlo do Čech, byla moje touha poznat, kdo opravdu jsem a kam vedou kořeny mojí rodiny. Oba moji rodiče jsou z Čech, a přestože žijeme ve Spojených státech, náš život není úplně typicky americký. Mluvíme doma česky, jíme a vaříme česká jídla a udržujeme české tradice, navrch těch amerických, samozřejmě. Když jsem se během posledního ročníku střední školy dozvěděla o možnosti studia na české vysoké škole, podala jsem přihlášku na FSV Karlovy Univerzity. Byla to pro mě příležitost žít v českém stylu naplno.

Měla jsi povědomí o existenci JKA karate už když jsi žila v USA? Nebo v místě, kde jsi bydlela, byly jen oddíly WKF karate? Na soutěžích jakých organizací jsi ve Spojených Státech závodila a v jaké organizaci byl oddíl, ve kterém jsi cvičila?

Věděla jsem, že JKA karate existuje, ale v Illinois, kde bydlím, to není zase tak známe nebo úplně populární. Styl WKF je tam asi nejpopulárnější, a také jsme v něm nejvíc soutěžili. Můj Illinois klub je Shotokan styl, ale i tak se nepodobá JKA tradičnímu stylu. Spíš se přizpůsobil WKF. Až když jsem se připravovala na svou první WSKA v roce 2017, začala jsem trénovat tradiční JKA shotokan. 

Jelikož ses účastnila MS WSKA, předpokládám, že jsi byla v národním týmu. Jak to v Americe fuguje? Myslím tím, jak se závodník do národního týmu dostane?

Když se chcete dostat do amerického týmu na turnaj WSKA, existuje konkrétní nominační proces založený na tom, kolik v průběhu roku trénujete a jak jste úspěšní v turnajích.


Úplně jinak je to s nominací na USA národní tým WKF. Ve státním šampionátu musíte být v rámci 8 nejlepších sportovců ve vaší kategorii. Tím si otevřete cestu soutěžit na národním šampionátu, který se koná v létě. První a druhé místo jsou automaticky v týmu, třetí a čtvrté místo jsou náhradníci. Vítězové prvního a druhého místa v každé kategorii mají příležitost soutěžit na panamerickém šampionátu (podobně jako mistrovství Evropy). Pokud je ten rok mistrovství světa WKF, pak tam může soutěžit pouze ten, kdo získal zlatou medaili na národním šampionátu. To ale platí pro juniorský tým. Nominace seniorského týmu je trochu zdlouhavější a vyžaduje víc soutěží.

Měli jste ve Státech nějaké společné tréninky reprezentace? Pokud ano jak často?

Před mezinárodními turnaji jsme vždycky měli týmové tréninky, ale až na místě soutěží. Americký tým je většinou na místě zhruba týden nebo aspoň několik dní dopředu. To umožňuje dostatek času na společné trénování.

Junioři a senioři mají v lednu také výcvikový tábor pro celý tým v Coloradu. Oficiálně se to konávalo v americkém olympijském výcvikovém středisku Colorado Springs. Měli jsme příležitost trénovat s nejlepšími americkými trenéry a karatisty.

Během roku byla možnost před různými turnaji se účastnit seminářů a tréninků s vyhlášenými karatisty z celého světa.

Jestli se nepletu tak jsi nedávno poprvé startovala za Českou republiku na mezinárodním turnaji Fujimura cup, jaký to pro tebe byl pocit?

Pro mě to byla úžasná příležitost. Byl to rozhodně jiný, ale zároveň skvělý pocit mít český znak na kimonu místo americké vlajky. Trenéři byli úžasní a hodně mi pomohli během mých zápasů. Všichni mě podporovali a opravdu jsem se cítila, jako bych byla součástí týmu už hodně dlouho. 

Vím, že se nyní chystáš na MS WSKA, které se bude konat v září. Jak bude vypadat tvoje příprava?

Ano, dostala jsem nominaci na WSKA a moc se těším. Po dvou světových šampionátech za americký tým, to bude pro mě poprvé za Česko. 

Momentálně jsem doma v Chicagu a plánuju o letních prázdninách trénovat několikrát týdně s mým domovským týmem. Třeba okoukám nějaké jejich triky a přivezu je do Prahy… Kromě tréninku v klubu, plánuju i svou individuální přípravu. Mám doma svoji tělocvičnu, tak tam budu trávit nějaký čas. 

Předpokládám, že budeš startovat i v disciplíně kumite tým, přemýšlela jsi nad tím, jak by se ti zápasilo proti týmu USA?

Tak to mě napadlo asi první. Týmová soutěž mě vždycky moc bavila. Cítím to, jako že nebojuju jen za sebe, ale za celý stát. Mám občanství obou států, České republiky i USA. Za USA už jsem bojovala na WSKA dvakrát a teď je čas bojovat za Česko. Snad se bude dařit. Určitě to bude zvláštní pocit, bojovat proti lidem, se kterými jsem tak dlouho trénovala a soutěžila v jednom týmu. Přesto se moc těším na tuto příležitost. Znám jejich styl boje a třeba se nám podaří té zkušenosti nějak využít. 



Vnímáš nějaké rozdíly mezi tréninky tady v Čechách a v Americe?

Ani ne. V podstatě jsou ty tréninky dost podobné. Vždycky se mi líbily tréninky jak v Americe, tak tady v Čechách. Čím intenzivnější tím lepší. Dost záleží na trenérech, a na ty jsem měla štěstí v obou klubech. Všichni jsou to špičkoví karatisté a fajn lidi. Snad jen malý rozdíl je v tom, že v Čechách máme během roku možnost několika klubových soustředění, což v Americe není. 

Můžeš nám prozradit, co studuješ a jak se ti daří skloubit studium se sportem?

Studuju na FSV UK v Praze obor Ekonomie a Finance na mezinárodním programu v angličtině. Není to úplně jednoduché, ale dá se to zvládnout. 

Mám velké štěstí, že trenéři SKBU a reprezentace mi vyjdou vstříc, kdykoli potřebuji více času na školu. Tréninkové plány jsou flexibilní, ale jak jen to jde, snažím se dodržet jejich pravidelný rozvrh. Soutěže jsou naštěstí o víkendech a to mě nijak neomezuje. 

Jak sis zvykla nebo zvykáš na život v Evropě? V čem vidíš největší rozdíly?

Zvykla jsem si hodně rychle, také asi díky mému příteli, rodině, a lidem v SKBU a karate všeobecně. Úžasně mi pomohli. Největší změna pro mě je, že jsem vyměnila své auto za městskou dopravu. V Americe bych se bez auta nikam nedostala. Tady mám jiné možnosti a líbí se mi to.

Ve Státech máme dům a zahradu. Byla jsem zvyklá mít docela dost místa a soukromí od sousedů. Teď bydlím v pražském bytě, a přijde mi zvláštní potkávat sousedy přímo na chodbě. Ale i tak mám štěstí, že nemusím bydlet na koleji.

Jeden další rozdíl kterého si všímám dost často je odlišná výchova dětí. Vždycky se zastavím, když vidím rodiče, jak plácnou dítě po zadečku, když neposlouchá. V Americe je to úplné tabu.

Těch rozdílů je určitě spousta, ale proč o nich mluvit. Důležité je sžít se a přizpůsobit prostředí, kde žijete. Koneckonců, moji rodiče to také museli udělat, když se přestěhovali do USA. 

Tady bych chtěla také poděkovat všem, kteří mě v českých začátcích pomohli a pomáhají. Jak už jsem říkala, je to především můj přítel, obě naše rodiny, rodinní přátelé, trenéři a kamarádi z karate. Bez jejich podpory bych se v Čechách necítila jako doma. A já tady doma jsem!

Text: Marie Prajzlerová

 

Japonská asociace karate (anglicky Japan Karate Association) je jedna z největších organizací Šótókan karate na světě (více než 100 zemí) a je také nejstarší organizací, která je v provozu od svého založení (v roce 1949) až do současnosti.

Historie

JKA založil roku 1949 Masatoši Nakajama a první trenér byl Gičin Funakoši. Nakajama v roce 1987 zemřel a JKA se začala rozpadat. Slavní trenéři jako Taidži Kase, Širai Hiroši, Masao Kawasoe, Mikio Jahara, Abe Keigo a ASAI Tecuhiko se od JKA odtrhli a založili své vlastní organizace. Od roku 2001 má JKA nové sídlo v Bunkjó v centru Tokia.

Zásady

JKA má za cíl studium, výuku a rozšíření karate v Japonsku i po celém světě. Další cíl je zlepšování veřejného zdraví a udržení zdravého sportovního ducha. Tento koncept byl založen roku 1956 svými instruktory. JKA je asociace všech stylů karate. Funakoši odmítal jakékoliv soutěže v karate. Nakajama klade velký důraz na původní hodnoty karate, ale soutěže karate bere jako součást karate.

Zdroj: cs.wikipedia.org