Rozhovor s Kazuaki Kurihara sensei
Rozhovor s Kazuaki Kurihara sensei
1) V kolika letech jste začal cvičit karate?
KK: Začal jsem v 5 letech, můj otec se věnoval kendo a tak rodiče chtěli, abych se věnoval nějakému bojovému umění. A protože můj starší bratr cvičil karate, tak jsem s ním začal i já.
2) Letos jste byl poprvé v Česku, jaký dojem to tu na vás udělalo?
KK: Z počátku jsem vlastně nevěděl, co čekat. Vůbec jsem nevěděl, kdo je třeba hlavou českého karate. Nějak od vidění jsem znal Richarda (pozn. Růžičku), ale nevěděl jsem do detailu, kdo zde vede české karate a tak jsem se trošičku bál. Velmi příjemně mě překvapilo, že ačkoliv je Richard Růžička i David Havlík starší než já, jednali se mnou s respektem, což mě potěšilo. Obecně se mi líbilo, že Češi umějí nějaké základy řekněme „karatistického chování“ a velmi jsem si to užil.
3) Jak se vám líbilo české gasshuku?
KK: Rozhodně jsem si to užil a bylo pro mě příjemné a snadné tady učit karate. Co se týká barevných pásků, tak oproti jiným zemím zde bylo hodně lidí, kteří reagovali na moje dotazy, například „je toto správně?“ nebo „Je toto špatně?“. Velké procento lidí bylo schopno reagovat a i u černých pásků jsem viděl chuť se mnou nějak komunikovat a odpovídat na moje otázky, takže obecně řečeno se mi tady dobře vyučovalo.
4) Je něco, co vás během gasshuku překvapilo?
KK: Překvapilo mě, jak náročné to je. Pro jednoho člověka nepředstavitelné. Takže i přesto, že jsme přijeli tři, tak to bylo hodně práce. Jinak to ale bylo podobné seminářům, které znám z Německa (pozn. každý den je na gasshuku 8 tréninků denně a z toho 7 vedou vždy instruktoři z JKA HQ, každý instruktor z Japonska tedy denně vyučuje 2-3 tréninky).
5) Chtěl jste s karate někdy skončit? Co vás na karate stále baví?
KK: Jelikož jsem s karate začal v 5 letech, tak jsem si doopravdy mnohokrát říkal, že s karate přestanu, že už nechci pokračovat. Ve výsledku ten pocit, když vyhraju, bylo to, co mě vždy posouvalo dál. Tuto chuť vyhrát bych chtěl předávat dál, to je moje současná motivace.
6) Co si v životě nejvíce užíváte, co vás nejvíc baví?
KK: Na prvním místě je pro mě karate. Tím nejlepším pocitem je, když někdo z mých žáků vyhraje a úplně nejlepší je, když vyhraje můj bratr.
7) Kolik máte tedy celkem sourozenců?
KK: Mám dva sourozence, celkem jsme tedy 3 bratři a všichni cvičíme karate.
8) Co si myslíte o úrovni karate v Evropě?
KK: Nejsem to jenom já, ale i ostatní senseiové říkají, že v současné době je ta úroveň vysoká.
9) Byla někdy chvíle, kdy vaši rodiče nebyli rádi, že cvičíte karate, že o vás třeba měli strach?
KK: Tréninky v Honbu Dojo jsou velmi náročné, tehdy byli rodiče takoví nejistí nebo když jsem byl ještě na střední škole, tak i tam byly tréninky velmi náročné a říkali mi, že mohu přestat, pokud chci, ale dnes mají velkou radost, že se karate věnuji.
10) Máte děti? Pokud ano věnují se karate?
KK: Ano mám dvě dcery a obě dělají karate. Té starší je 14 a mladší 12.
11) Co máte rád k jídlu?
KK: Mám rád rámen.
12) V jaké zemi se vám při vašich cestách líbilo?
KK: Nejvíckrát jsem byl asi v Maďarsku, a tudíž je pro mě nyní snadné s tamními lidmi komunikovat, protože už se známe, a tak se tam cítím dobře a řekl bych, že je to tedy má nejoblíbenější destinace.
13) Plánujete ještě závodit?
KK: Už asi ne. Kdybych měl znovu závodit, tak bych samozřejmě chtěl soutěžit v kata i kumite, ale v kumite se na to zkrátka už necítím.
14) Co děláte rád ve volném čase?
KK: Rád spím (smích).
15) Je nějaký sportovní úspěch, kterého si považujete víc než těch ostatních?
KK: Asi největším úspěchem pro mě bylo, když jsem zvítězil v kata i v kumite (pozn. All Japan Championship), to bylo velmi náročné, ale pro mě asi nejlepší pocit.
rozhovor připravila Marie Prajzlerová
překlad Lukáš Adam
foto David Macek a Lucie Hovorková
