Čeští sudí na ME ESKA
První prosincový víkend se konalo ME ESKA (European Shotokan Karate Association), kde naše výprava, tak jako na MS WSKA (World Shotokan Karate Association), podala skvělé výkony. Mezi 20 zeměmi a 392 závodníky vybojoval český tým celkem 17 medailí a v celkové statistice národů jsme tak obsadili vynikající 2. místo.
Tentokrát však z řad rozhodčích nejel pouze jeden náš zastupce (David Havlík, který jezdí mnoho let a odvádí důležitou avšak nedoceněnou práci), ale celkem čtyři rozhodčí, kteří se podíleli na rozhodování šampionátu. Jaké to pro ně bylo a co si z nabitého víkendu odnesli? Všem čtyřem rozhodčím jsme položili pár otázek.
David Havlík
(jezdí na turnaje ESKA a WSKA již mnoho let, vypracoval se až na „senior judge“)
Výprava rozhodčích na poslední mezinárodní turnaj v roce 2022 (ME ESKA) čítala 4 členy, byla to pro tebe po tolika letech, kdy jsi na turnaje ESKA/WSKA jezdil jako jediný rozhodčí z ČR příjemná změna? Jak moc si během celého výjezdu, nejen na turnaji, vnímal přítomnost kolegů z Česka?
DH: Čekal jsem na to celých 16 let ..., když jste na takových akcích sám, tak to není ono. Záviděl jsem všem těm výpravám, kde měli více rozhodčích, jak spolu komunikovali, byli pospolu, probírali společně věci ohledně rozhodování. Ano, bylo a je to velice příjemné, když nás je nyní více. Víte, ač se to nezdá, tak rozhodčí jsou tak trochu mimo celou výpravu, během takovýchto závodů si “žijou” vlastním životem.
Jak jsem se již zmínil, bylo to velice příjemné, probírali jsme věci ohledně pravidel, rozhodování, prostě jsme byli společný tým, a to byla moc příjemná změna. Jinak během závodů nebyl moc čas se starat o kolegy, ale je jasné, že jsem párkrát juknul, jak si vedou .
Vím, že na kongresu WSKA v září vyzývali prezidenty jednotlivých asociací, aby navýšili počet rozhodčích, kteří z jejich země na ME ESKA nebo MS WSKA jezdí. Zaznamenal jsi nějaké pozitivní ohlasy od vedení ESKA na fakt, že z ČR místo 1 stálého rozhodčího najednou přijeli 3 další?
DH: Ano, již při zápisu nových adeptů, jsem byl pochválen od Teda Hedlunda a Tommasoa Miniho, že je to super, když se mnou přijeli další. Vím, že takové jisté tlaky byli, ale nebylo to nějak nepříjemné, spíše šlo o to, že na takovýchto soutěžích jsou pořád stejní rozhodčí a nemálo z nich jsou ve věku, kdy se dá očekávat generační obměna a je super, že jsme to jako čeští rozhodčí zachytili a je nás nyní více. Myslím, že máme nyní nakročeno k tomu, abychom byli i jako rozhodčí vnímáni s větším respektem.
Jak bys zhodnotil jejich počínání? Na čem bychom (u nás) podle tebe měli v rozhodcovském kádru zapracovat?
DH: Nemyslím, že bych měl hodnotit jejich počínání. Sami si vyzkoušeli, že taková zkouška není zas až tak „easy“, jak si někteří myslí a co si budeme povídat, při skládání takovéto zkoušky hraje vyraznou roli i nervozita. Ale vzhledem k tomu, že jsem u zkoušek byl i jako ten, co hodnotí nové kandidáty, tak mohu s čistým svědomím říci, že patřili k těm lepšim, i když prostor na zlepšení je tu vždycky. I u nás již dochází k jisté generační obměně a byl bych rád, kdyby naše řady rozšířily hlavně mladší. Již se nám profilují mladí a velice šikovní rozhodčí, za což jsem moc rád.
Jinak co se týče techniky či praktického rozhodování, tak největší slabinu vidím v tom, že stále zápasíme s tzv klubismem tzn rozhodčí tlačí “své” závodníky, což považuji za medvědí službu. A ohledně rozhodování jako takového, musíme zlepšit gestikulaci a to jak hlavního, tak i rohového sudího a dále některým schází takový jistý klid a nadhled při vedení zápasu. Jak mi řekl pan Sawada v Bruselu, rozhodčí musí být persona, která dohlíží nad průběhem zápasu, moc do něj nezasahuje, ale když zasáhne, musí být pánem situace on a v takovém případě musí mít nad závodníky na vrch.
Josef Patík
Na ME ESKA ve Švýcarsku v roce 2022 si vyjel jako rozhodčí, oproti MS WSKA, které se konalo v září, a kde jsi byl jako kouč. Která z těchto dvou rolí je ti milejší a proč?
JP: To je dost těžké, každá role má svá pozitiva a negativa. Víc mě naplňuje role kouče, jelikož vím, kdy a jak zapracovat na podpoře našich závodníků. Nemýlím se z 95 %. Souvisí to i s mým studiem na FTVS UK. Roli rozhodčího mám rád zase z jiných důvodů, je to odpovědnost a zároveň obava, zda něco člověk nepokazí (hlavně v kata). Nejsem kovaný v anglickém jazyce, ale vždy si na zápasišti poradím a vše vysvětlím. Bylo mi ctí, že i přes to, že jsem nový rozhodčí ESKA mohl dvakrát pískat finále. Vím, že jsem to zvládl na výbornou.
Vím, že jako sudí si už na mezinárodních turnajích vystupoval. Bylo to pro tebe tentokrát v něčem jiné?
JP: Nebylo, jen ty zkoušky byly velmi náročné (nejnáročnější co jsem kdy zažil). Kdykoli pískám, pískám v klidu a tak, jak nejlépe umím. To se mi vždy vyplatilo. I když mi Beni Isenegger ,rozhodčí licence A ESKA, který pískal finále seniorů, řekl: „Jdeš tam a hlavně to nepo….“, šel jsem tam úplně v klidu a s radostí a úctou, že jsem byl nominován. Vše dopadlo dobře a dle mého očekávání.
Co pro tebe bylo v roli rozhodčího nejtěžší?
JP: Jen jedna jediná věc a to písemný test v anglickém jazyce .
Jan Kalkuš
Jako člen komise STK máš za sebou několik turnajů, jako rozhodčí na naší scéně také. Co ti přinesla rozhodcovská premiéra na mezinárodní soutěži?
JK: Kouknul jsem do zvyklostí a pravidel jiné asociace, zkušenosti k nezaplacení. Hodně mne překvapilo na první pohled hezké pravidlo, a to, že „po svolání rozhodčích na zápasišti k poradě se tito dohodnou na výsledku, jak rozhodnout, ale pokud nesouhlasím, musím tento výsledek akceptovat“. No a v praxi to pak vypadalo tak, že jeden rozhodčí postupně všechny rozhodčí přesvědčil, že to bylo podle něj … na to dojela například jedna závodnice, kdy je přesvědčil jeden rozhodčí, že v katě T1 neudělala druhé kiai, což nebyla pravda. Z hlediska mé první zahraniční mezinárodní soutěže jsem se zpovzdálí rád díval na všechny členy našeho celého týmu, jak drží spolu a bojují na všech frontách jako jedna rodina, hezký pocit.
Jak náročné ti přišly zkoušky, které bylo třeba absolvovat k získání licence rozhodčího ESKA?
JK: Náročné byly, bez dobré znalosti angličtiny není moc šance. Ve středu bylo asi 5 hodin teorie, ve čtvrtek zkoušení z teorie a praxe. Ve čtvrtek večer rozhodli, kdo z žadatelů získá možnost pískat již na tomto turnaji jako kandidát na rozhodčího. V pátek odpoledne jsme již pískali kategorii kadetů. Po víkendovém pískání a po ukončení turnaje v neděli večer jsme se teprve oficiálně stali rozhodčími ESKA, dostali nášivku ESKA JUDGE a kravatu. Za zmínku stojí, že ESKA rozlišuje rozhodcovské licence na kata a na kumite – já získal jen licenci na kumite. Bohužel až doma mi došlo, která část zkoušek byla ta zásadní, proč mi nedali licenci na rozhodování kata. Ale to je na delší povídání.
Je něco, co tě na turnaji překvapilo a rád bys, aby to bylo zavedeno i u nás?
JK: A víš, že ani ne? To, že mají přesný harmonogram eliminačních zápasů, semifinále a finále je sice hezké, ale vznikají tam velké časové prodlevy. Závodníci vychladnou a musí se znovu rozehřívat. Finále jsou se slavnostním nástupem, je to efektní, ale jak jsem říkal, myslím, že to není dobré pro závodníky. Jednodenní školení rozhodčích před závodem s nejistým výsledkem, zda budou pískat, mi připadá o dost horší než specializované vícedenní školení rozhodčích JKA ČR. Systém rozdělení závodníků do poolů (skupin), ze kterých postupují dále do semifinále. Do detailu jsem jej nestudoval, tak nemohu soudit výhody a nevýhody. Byl to K.O. systém, chci si promyslet, jak by se to dalo aplikovat u našeho dvouporážkového systému, jako nápad to nezavrhuji.
Ještě jsem si vzpomněl na jednu zvláštnost, kterou rozhodně nechci zavádět u nás – ESKA nemá napomenutí mubobi. Pokud závodník se otáčí, nedbá své bezpečnosti, dostane napomenutí keikoku, hansoku chui nebo hansoku. Pokud se vyhýbá boji, utíká, dostane napomenutí jogai keikoku, jogai chui nebo jogai hansoku, na to si nemohu zvyknout.
Petr Bílek
Na konci roku 2022 ses poprvé vydal na ME ESKA jako rozhodčí, vím, že je třeba nejprve složit zkoušky přímo pod taktovkou dané organizace a získat licenci rozhodčí ESKA. Popíšeš nám prosím, jak probíhalo školení i následné zkoušky?
PB: Vše bylo rozdělené do několika dnů a školení a zkoušky probíhali několik dní před samotným turnajem (turnaj startoval v pátek, školení a zkoušky ve středu).
První den probíhalo školení rozhodčích, kdy jsme hlavně procházeli pravidla a následně záběry ze závodů - kata/kumite, na kterých jsme si trénovali rozhodování.
Druhý den již dopoledne následoval písemný test z pravidel a test z rozhodování kata a kumite, kdy jsme již naostro hodnotili videozáběry. Odpoledne probíhala praktická část, nejprve praxe kata - cvičení a poté praxe rozhodování. Opět bylo vše rozděleno na kata a kumite, kdy jsme postupně rotovali na zápasišti a rozhodovali cvičné zápasy reprezentace Švýcarska. Během praktického rozhodování nám za zády stálo vždy několik zkušených rozhodčích, kteří porovnávali naše rozhodnutí s jejich a vše si důkladně zapisovali.
Po praktické části přišlo vyhodnocení zkoušek a získané licence bylo následně ještě nutné "obhájit" na samotném turnaji v pátek, sobotu a neděli.
Co ti přišlo nejtěžší?
PB: Nejtěžší částí celé zkoušky pro mě bylo rozhodování zápasů natočených na video, zejména pak zápasy kumite.
Co jsi shledával stejné/podobné jako při zkoušce na českého rozhodčího, a co ti naopak přišlo diametrálně odlišné?
PB: Největším rozdílem mezi JKA a ESKA je systém licencí, přičemž v ESKA je licence rozdělena na samostatné licence na rozhodování kata a kumite. Lze tedy například úspěšně složit zkoušku jenom na kata (to je vlastně i můj případ). U zkoušek je asi největším rozdílem již zmiňovaná část zkoušky, kdy je potřeba hodnotit zápasy zachycené na video.
Plánuješ i v budoucnu na soutěže ESKA/WSKA jezdit jako rozhodčí?
PB: Určitě bych se rád v budoucnu dalších ESKA/WSKA závodů zúčastnil. Je to zase trochu něco jiného než závody JKA a člověk tak pozná i jiné prostředí a rozšíří si tak obzory :-).
Připravila Marie Prajzlerová
Foto: Andrea Bašusová
