Rozhovor s Danielem Benešem
„Zlatou medaili v individuální seniorské kategorii na ME JKA beru určitě jako svůj dosavadní největší úspěch“
Daniel Beneš – seniorský mistr Evropy
1) Mnoho lidí tě zná jako vynikajícího závodníka, řekni nám prosím víc o svých začátcích na karate. V kolika letech, kde a proč jsi začal cvičit karate?
DB: Karate jsem začal cvičit v na podzim roku 2005, tedy v šesti letech v klubu SK Shotokan Neratovice. Dostal jsem se k tomu přes kamaráda, který mi tehdy ve školce ukázal první katu, a mě se to velmi zalíbilo.
2) Bavilo tě karate hned od začátku? A co vidíš jako hlavní důvod, že jsi u karate tak dlouho vydržel?
DB: Ze začátku mě karate určitě bavilo, jen jsem tomu nevěnoval pozornost, na tréninkách jsem moc neposlouchal a ani jsem nesložil zkoušky na bílý pás. Jako hlavní důvod, proč jsem vydržel u karate tak dlouho, je podle mě motivace ze strany rodiny, ale také mé první úspěchy na dětských turnajích. v poslední době to je podle mě také kolektiv ať už závodníků, nebo rozhodčích/trenérů v českém JKA.
3) V roce 2016 jsi změnil oddíl, jaká pozitiva či negativa na tebe čekala v novém oddíle? Bylo těžké "zapadnout" do jiné party lidí?
DB: Na přestupu z SK Shotokan Neratovice do SKBU Hostivař byla určitě nejtěžší změna prostředí a také jiný styl tréninků. Naopak jako pozitiva nového klubu bych především zmínil větší důraz na individuální rozvoj a tréninky v menších skupinách. Z nové party lidí jsem měl velký strach, ale zapadnout pro mě určitě nebylo těžké, s klukama z SKBU jsem se znal už léta nejen ze závodů. Myslím, že v novém oddíle mě všichni přijali velmi přátelsky.
4) Vím, že jsi dříve závodil i v kumite, ale už dlouho jsem tě na závodech zápasit neviděla, jaký k tomu máš postoj? Baví tě na závodech nastoupit na zápas kumite a pokud ano, proč se tomu nyní nevěnuješ?
DB: Už jako mladšího mě katy zaujaly mnohem více než kumite. Přestal jsem v kumite soutěžit, jelikož v juniorské a seniorské kategorii je obtížné se naplno věnovat jak kumite tak kata, zároveň mě zcela upřímě tréninky kumite nebaví. Závodit v kumite mě ale naopak určitě baví, ať už vyhraju nebo prohraju a chci se k občasnému soutěžení v kumite letos vrátit.
5) Ve své věkové kategorii skoro vždy vítězíš. Jak bereš prohru (nebo jiné než 1. místo) ať už u nás na soutěži nebo v zahraničí?
DB: Určitě jsem rád že jsem schopný opakovaně vyhrávat jak na národních, tak i na mezinárodních turnajích. Jako úspěch beru jakoukoliv medaili ať už je zlatá, stříbrná nebo bronzová, obzvlášť když se jedná o seniorskou kategorii, kde je konkurence velmi silná. Co se týče neúspěchu, záleží, s kým prohraju, a za jakých okolností. Relativně často se mi stává, že na mezinárodním turnaji vypadnu již v eliminaci s velmi silným soupeřem, který se poté dostane až do finále, nebo kategorii rovnou vyhraje. V tu chvíli to podle mě není neúspěch, i když to člověka určitě mrzí.
6) V roce 2019 jsi na ME JKA v disciplíně kata junioři exceloval a zvítězil. Letos na následujícím ME JKA (2020-2023 byly šampionáty z důvodu pandemie zrušeny) se ti povedlo úspěch zopakovat, ačkoliv jsi přešel do seniorské kategorie, kde obstát je velmi obtížné. Jak tento svůj úspěch hodnotíš a jaké jsou tvé další cíle?
DB: Zlatou medaili v individuální seniorské kategorii na ME JKA beru určitě jako svůj dosavadní největší úspěch, je taky možné že už se mi to nemusí nikdy podařit zopakovat, i když bych si to moc přál. To je také můj další cíl, obhájit příští rok letošní zlatou medaili jak z jednotlivců, tak v týmu.
7) Trénuješ někdy někoho jiného? Jestli ano, baví tě to?
DB: Ano, trénuji především žáky, měl jsem také možnost vést tréninky talentované mládeže a VSCM. Musím říct, že mě to velmi baví a mám radost, když vidím to, jak se děti v karate posouvají.
8) Je něco, co tě na tréninku karate vyloženě nebaví?
DB: Ano, určitě mě nebaví trénovat kumite, konkrétně sparing, přijde mi že na tréninku kumite neumím být kreativní, a hecnout se natolik, abych při tréninku kumite šlapal naplno.
9) Na závody jezdíš několikrát za rok, jezdíš i na nějaké semináře? A máš nějakého oblíbeného instruktora?
DB: Jako mladší jsem často jezdil na semináře ať už se zahraničními či českými trenéry. Nejvíce mne bavily semináře pod vedením velkých trenéru jako například Tatsuyi Naky, Koichiro Okumy nebo Ryosuke Shimizu. Z českých trenérů to pak jsou semináře Jana Steklého. Určitě mě ale také velmi baví pestré tréninky reprezentace a VSCM pod vedením reprezentačních trenérů ať už Jany Konečné, Richarda Růžičky, Adama Zdobinského nebo Jana Drobečka.
Poslední roky jsem ale již moc nejezdil na semináře, jak z důvodu nabitého reprezentačního kalendáře, tak z důvodu pandemie covid-19.
10) Řekni nám prosím, co jsi studoval a zda své studium nějak uplatňuješ při tréninku karate.
DB: Stále studuji fyzioterapii na Univerzitě Karlově v Praze. Jinak určitě své vědomosti ze školy využívám ve svém tréninku i při trénování žáků, a to především u kompenzačních cvičení.
11) Co tě letos ještě v karatistickém kalendáři čeká a na co z toho se těšíš?
DB: V tomto pololetí mě čeká ještě tradiční Fujimura Cup ve Švýcarsku, tam bych rád mimo kata vyzkoušel právě i kumite, poté bych se rád zúčastnil českého Gasshuku. V druhém pololetí to pak mimo národních turnajů bude Mistrovství světa v Portugalsku a Mistrovství Evropy ve Španělsku pod organizací WSKA/ESKA.
Rozhovor připravila Marie Prajzlerová
